Název pedofilie je tvořen z řeckých slov pedo, tedy dítě, a filia, tedy láska. Doslovně by se pedofilie dala přeložit tedy jako láska k dětem. Jedná se o fyzickou (sexuální) i psychickou (citovou) náklonnost k dětem.

Pedofilie je neměnné sexuální zaměření, které si jeho nositel nevybral. To znamená, že se nikdo nemohl rozhodnout, zda bude či nebude pedofilem a kdo se mu bude či nebude líbit. Zároveň to znamená, že pedofilii nelze změnit na žádné jiné sexuální zaměření a že neexistuje žádná léčba, která by dokázala toto zaměření „vyléčit“.

Je velice důležité rozlišovat mezi pedofilem, tedy člověkem, který se cítí být přitahován dětmi, a člověkem, který dětem ubližuje (např. je sexuálně zneužívá). Mnoho pedofilně orientovaných osob děti nezneužije a mnoho lidí, kteří zneužijí děti, ve skutečnosti nejsou pedofilové – dokonce se odhaduje, že naprostá většina pachatelů sexuálních trestných činů na dětech je orientována většinově (tedy na dospělé osoby), avšak trpí jiným psychickým problémem, který je přiměje „sáhnout na dítě“.

V ČR funguje podpůrný komunitní web Československé pedofilní komunity (ČEPEK) na adrese www.pedofilie-info.cz. Sdružuje lidi s pedofilní preferencí, kteří se chtějí přizpůsobit společnosti tak, aby byli sami se sebou spokojeni, aniž by porušovali společenské normy nebo dokonce zákon.

Děti jakého pohlaví a věku se líbí pedofilům?

Pedofilům se můžou líbit jak děvčata, tak i chlapci, případně obojí. Všeobecně se má za to, že pedofilie je přitažlivost vůči dětem bez druhotných pohlavních znaků (což jsou v krátkosti řečeno znaky dospívání, např. u dívek růst prsou, u chlapců hrubnutí hlasu a růst vousů, u obou pohlaví výrazné ochlupení apod.), tedy by se dal velmi přibližně určit věk do 12 let, tedy do počátku puberty.

Pedofilové preferují děti velmi různorodého věku. Existují tací, kterým se líbí výrazně malé děti, např. batolata či rovnou miminka (těm pak říkáme nepiofilové či infantofilové), dále ti, které přitahují děti starší (tedy chlapci a dívky v pubertě s již patrnými znaky dospívání, avšak ne úplně dospělí), které nazýváme efebofily (v případě preference chlapců) či hebefily (v případě preference děvčat).

Faktem ale zůstává, že věk preferovaných osob je z hlediska pedofilů velice různorodý a může obsáhnout děti již od batolecího až do pozdně pubertálního věku – tedy pedofil může být infantofilem i efebofilem/hebefilem zároveň.

Jakého pohlaví a věku jsou pedofilové?

Nejčastěji se můžeme setkat s pedofilně orientovanými muži, avšak sexuálně a citově mohou být přitahovány dětmi i ženy. Věk pedofilů může být jakýkoliv, neboť se jedná o celoživotní zaměření. Své preference si tyto osoby uvědomí často na začátku puberty, kdy jsou sami ještě dětmi, někteří však i výrazně později či dříve. Představy jen o starých pánech jsou tedy liché – naprosto běžně můžeme nalézt i 20leté, 17leté či dokonce mladší pedofily, častěji muže, ale samozřejmě i ženy.

Přitahují pedofily i dospělé osoby?

Preference pedofilů jsou různorodé a někteří z nich mohou být sexuálně přitahováni dětmi i dospělými lidmi zároveň, ať už stejně, anebo s různou intenzitou přitažlivosti. Někteří pedofilové tak jsou schopni vztahů s dospělými, včetně uzavírání manželství a zakládání rodin, tak jako mnoho většinově orientovaných osob. Pro mnohé pedofily vztah s dospělou osobou tak může být východiskem a dobrou strategií, jak se se svou orientací vypořádat.

Domnívám se, že jsem pedofilní. Co teď?

Nejprve je třeba si uvědomit, že mít pedofilní preferenci se automaticky nerovná žádné katastrofě a jen za sexuální zaměření by nikdo neměl být odsuzován. Pokud jste si uvědomil/a, že Vás přitahují děti, nemusíte na svou situaci zůstat sám či sama. I s pedofilií se dá žít šťastný život. Je však vhodné si zjistit více informací o této parafilii a o případných rizicích, která může přinést.

Je třeba mít vždy na paměti, že sexuální zneužívání je trestné a může (nejen) dětem ublížit, a to i kdyby jej někdo vnímal jako ze strany dítěte chtěné či dokonce požadované. Trauma z časných sexuálních zkušeností se nemusí projevit hned, ale i za pár let, a to i když dané aktivity dítě podstoupilo dobrovolně. Vyjma tohoto tzv. primárního traumatu je zde i riziko traumatu sekundárního – tedy pokud by se zjistilo, že dítě podstoupilo/podstupuje nějaký předčasný sexuální kontakt, mohlo by mu ublížit vyšetřování a následný postoj společnosti. Je také nutné myslet na trestněprávní důsledky takového chování, které by mohly ovlivnit život jak pachatele, tak celého jeho okolí.

Je však důležité znova připomenout – na svou situaci nemusíte zůstat sami! Naše online poradna je vám k dispozici – můžete nám napsat kvůli informacím, shánění kontaktů na diskrétní odborníky i kvůli tomu, abyste své pocity měli s kým sdílet.

Mám se svou pedofilií problém.

„Pedofilie mi způsobuje deprese – už nechci ani žít. … Bojím se, že navždy zůstanu sám. … Už jsem bohužel sexuálně sáhl na dítě, bojím se, že to udělám znovu. … Nemůžu přestat sledovat dětskou pornografii – ta je však nelegální a já se bojím, že půjdu do vězení.“

Ať už sami trpíte nepříjemnými pocity, depresemi, úzkostí, anebo vnímáte, že máte problém udržet se v přítomnosti dětí – pokud cítíte, že potřebujete pomoc, jste na správném místě. A už to, že si čtete tyto řádky, znamená první krok na cestě ke změně k lepšímu. Odborníci z týmu projektu Parafilik udělají maximum pro to, aby vám pomohli. Nejste na to sami. Existuje mnoho lidí, kteří se cítí podobně jako vy. Existují lidé, kteří řešili podobný problém. A existují i lidé, kteří to, co cítíte, dokáží pochopit. Důležité však je se odhodlat. Najít odvahu a začít řešit problém včas. Všeobecně totiž platí, že i malý problém se zdá být obrovským, ale mnohdy existuje řešení. Jen my lidé ho díky pocitům bezmoci a strachu často nevidíme – a tehdy potřebujeme pomocnou ruku, která nám ukáže cestu, po níž se vydat.

Za podobu tohoto textu děkujeme Allein a dalším členům komunity ČEPEK.